Geologická exkurze s panem RNDr. Petrem Rojíkem dne 1. května

Vrcholem našich setkávání je každoroční jarní geologická exkurze v Čechách, kterou jako vždy perfekteně připravil a zorganizoval RNDr. Petr Rojík.

Společně s členy kulturního spolku Kraslice jsme jeli autobusem do obce Ruprechtov. Zde jsme se mohli podívat z okraje do světozánémého kaolínového dolu. Nad vrstvou bílého kaolínu bylo možně rozpoznat několik vrstev hnědého uhlí. Petr Rojík nám zábavnou formou dvojjazyčně vyprávěl zajímavosti o původu krajiny. Nikdo z nás do té době nevěděl, že vysoká kvalita tohoto kaolínu slouží jako celosvětově uznávaný standard pro výrobu porcelánu.

Po krátké jízdě autobusem nás Petr odvedl na dřívější sopku, kde díky průmyslu byly odkryty zajímavé geologické útvary. To, co jsme znali jen z knih nebo televize, jsme viděli na vlastní oči a to v bezprostřední blízkosti našeho domova. Jasně jsme viděli šikmé vrstvy lávy, usazeniny popela a tzv. vulkanické bomby. Po dalších 200 metrech chůze jsme se ocitli v bývalém kráteru sopky, kde je nyní malé jezírko. Bylo to jako malá dovolená.

Druhá etapa dne začala u kostele v Hroznětíně. Tam začala 6 km dlouhá procházka. Nejprve jsme prošli legendárním místem pod Flašnerovou skálou, kde dnes stojí malá kaple. Zde začalo prudké stoupání přes 200 výškových metrů.

Za to jsme byli na vrcholu odměnění nádherným výhledem na rovinu až do Karlových Varů a na hory za nimi (Doupravské hory, Slavkovský les). Petr nám vyprávěl starou pověst o Velkém rybníku, který se rozprostíral v popředí: „Tři mniši udělali nečo zlého. Byli opatem zavřeni do kláštera u Hroznětína, aby vykonali něco dobrého. Mniši litovali svého jednání a rozhodli se vykopat rybník, protože obyvatelé oblasti měli v létě vždy málo vody. Bůh ocenil tento čin a vytvořil pramen uprostřed rybníka.“

Tolik říká pověst. Dnes se kolem jezera se nachází asi 2000 chat, které nejsou připojeny ke kanaliaci a řadu. V důsledku toho je voda v rybníku v létě silně znečištena růstem řas.

Na vyhlídce jsme se občerstvili a pak začal sestup. Cestou zpět jsme prošli židovským hřbitovem města Hroznětín, který leží kousek od lesa a dodnes má dochované náhrobky z let 1670 – 1938.

Nakonec jsme se rozloučili s našimi přáteli s vědomím, že se brzy setkáme. Děkujeme všem pomocníkům a organizátorům této akce.

Harald Keßler